Zachránil firmu, která se vůbec nemusela dostat do potíží. Stačilo jen extrémně neutrácet a tvořit si rezervy. Dělat krizového manažera není vždy jednoduché. O svůj příběh se s námi podělil Martin Beránek, který se specializuje na restart, revitalizaci a sanaci firem, jež se dostaly do existenčních problémů.

„Do problémů se tenkrát dostala nábytkářská firma. Ta vyrostla z malé dílny do moderně vybaveného podniku, který šel s trendy a designem,“ říká Martin Beránek.  Peníze jsou ale lákavá záležitost a pokud se nezřízeně utrácejí, je to konec. „Firma prakticky na tom havarovala. Její vedení utrácelo i za věci, které nepatřily do účetnictví – dovolené nebo šperky, hlavně chyběly jakékoliv rezervy.  Hospodaření nebylo žádné. Pokud se něco v podniku nepovedlo, jednalo se o čisté ztráty,“ dodává expert. Společnost se tak po čase dostala do velkých dluhů, hlavně vůči dodavatelům.

Netrvalo dlouho a společnost spadla do konkursu. „Najal si mě insolvenční správce, abych převzal a stabilizoval firmu. Bylo totiž výhodnější jít sanační cestou – prodat firmu jako funkční podnik. Tím má cesta začala,“ vzpomíná Martin Beránek. Člověk by čekal, že statutární orgán a majitel v jedné osobě bude od začátku spolupracovat, aby pomohl a zejména ulehčil práci lidem, kteří v podniku zůstali. „Na to zapomeňte, původní majitel plnil jen to, co mu ukládal zákon. Nepodával nám žádné informace navíc, nic si nepamatoval, pomalu ani nevěděl, kde má klíče. Po mém nástupu jsme navíc zjistili, že máme kompletně vymazané počítače i server – chyběly objednávky, doklady, prostě vše,“ doplňuje expert. Byla dokonce paralyzována i výroba (téměř 80 lidí stálo), protože ji celkově ovládal počítač, resp. výrobní systém. Ten řídil –  co, kdo, kdy, z jakých součástek a na jakém stroji bude vyrobeno. Prodejci neměli plány, zaměstnanci netušili, co objednávat, kdy a v jakém množství expedovat.

Sanace firmy není vždy procházka růžovým sadem

Krizový management se pustil do nelehkého úkolu. „Představte si, že vám přijde 80 lidí ráno do závodu a vy pro ně nemáte práci. Začali jsme tak inventurou majetku, zboží, zásob a rozpracovaných zakázek. Obeslali jsme prodejce, abychom získali soubory/plány k výrobě, kontaktovali IT specialisty ohledně počítačů a serveru, a to včetně vývojáře softwaru, který řídil celou výrobu. Bez počítače prakticky nefungovala ani kotelna, protože se topilo zbytky dřevní hmoty. Celé zásobování plánoval PC. Po technické stránce byla fabrika skvělá, to musím uznat,“ upozorňuje expert.

Stálo to hodně úsilí, ale krizovým manažerům se podařilo udržet zaměstnance, prodejce a k tomu všemu získat nové zakázky. „Firma se nám podařila prodat. Výnos sice nebyl takový, jak jsme předpokládali, nicméně byl lepší, než bychom prodali prázdné budovy, stroje… Podařilo se nám uspokojit věřitele. Podnik navíc funguje dodnes, lidé mají v regionu práci, což je důležité,“ uzavírá Martin Beránek.

Článek připravili: Martin Beránek a Lenka Gecková