Jste „statutár“ či majitel společnosti a paralyzuje vás strach z bankrotu? Zničte ho a spěte třeba s „katanou“!

Anotace:

V tomto článku se pokusím vysvětlit, že nemusíte, dokonce nesmíte (!) mít strach z bankrotu či insolvence. Dozvíte se, co vás od něj osvobodí, a jak na to. Zjistíte, že místo „insolvence“ existují „insolvenční procesy“, a ty vyžadují krizový management, který ale nezvládne každý. Chci vás inspirovat vlastním příkladem, na kterém pochopíte, že vzdát se můžete vždy. Ale stojí za to bojovat. Dozvíte se, že pokud sami bojovat nemůžete nebo nechcete, tak byste si měli najmout profesionála – krizového manažera. Pochopíte, že jen řízený bankrot obchodní korporace (tj. firmy či společnosti) ošetří vaše osobní rizika, kterých není vůbec málo.

Pozor na krizový management v různých právních režimech

Nejdříve je nutné si uvědomit, že každá firma může řešit celou řadou krizí. Zásadní je to, zda se vaše společnost nachází v běžné právním režimu nebo podléhá již režimu Insolvenčního zákona. Pozor na to! A aby to nebylo jednoduché, tak insolvenční zákon těch „režimů“ definuje hned několik. Může se jednat o tzv. Moratorium, Úpadkový režim (do rozhodnutí soudu o úpadku), Konkurz a Reorganizaci.

Proč vám to říkám? Protože každý režim je specifický. Pokud budete řídit svou společnost v insolvenčních procesech, tak musíte vědět, co v jednotlivých režimech vlastně můžete nebo nemůžete dělat. Pokud to nevíte, může to mít pro vás jako osobu fatální následky.

Vyhýbat se nebo oddalovat insolvenci či ji nějak sám s věřiteli „řešit“, tj. hrát si jako amatér na insolvenčního správce, se může rovnat trestné činnosti. Vaše zkušenosti vás mohou zradit. To, co je obvyklé v běžném režimu, může být v úpadkovém režimu již trestným činem. Ano, straším vás. A oprávněně! Mluvím o vaší povinnosti nahradit škodu, vydat váš majetkový prospěch za poslední dva roky, doplnit pasiva (nový institut 1.1.2021!) atp. Zapomeňte na Lex Covid II, to je past.

Rada I: V krizi, která ohrožuje chod podniku, si vezměte k ruce minimálně kancelář insolvenčního správce se zvláštním povolením nebo zkušeného odborníka. Jinak „operujete a operujete“ a ani nevíte, že už „pitváte a pitváte“, což je často v souvislosti s Insolvenčním zákonem trestná činnost, za kterou jste odpovědní v plném rozsahu, a to vy jako fyzická osoba.

Krachující společnost neznamená nutně krachující podnik

Víte, jaký je rozdíl mezi vaší společností a vaším podnikem? Zásadní. Vaše společnost může provozovat jeden nebo více podniků. Podnik je to, co generuje nějakou hodnotu, nejčastěji majetek, zaměstnanci, dodavatelé, klienti a podobně, ale nemá právní subjektivitu. Pak je jaksi „zabalen“ do firmy, tj. do „IČO“. Naopak společnost má tzv. právní subjektivitu (zjednodušeně IČO). Z toho plyne, že můžete prohrát zápas o vaše „IČO“, ale váš podnik může mít pro někoho dalšího hodnotu, za kterou bude ochotenzaplatit. Sice ne nutně vám, ale věřitelům.

Rada II: Vaše společnost může zbankrotovat, to není ostuda! Podnik však může běžet dál. A v tom spočívá rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným bankrotem. Právních režimů, jak toho lze docílit, je několik. Takže: Nelikvidujte svůj podnik. Myslete a konejte  včas, procesně „správně“ a v souladu s Insolvenčním zákonem. Na „kreativitu“ zapomeňte.

Moje osobní zkušenost s insolvencí akciové společnosti (trochu o kauze „Beretta“)

Je to zajímavý příběh, ze kterého je možné se poučit. Velmi neobvyklý na jinak „stojaté“ vody u nás doma. Nestává se často, aby šla společnost do úpadku kvůli útoku mafie. Ano. Náš případ je součástí vyšetřovacího spisu kauzy Beretta, která měla řadu dalších, mediálně méně známých skutečností. Vše, o čem se zmíním, jsem schopen doložit, ale dělat to nebudu. Nechci tvrdit, že jsem to měl těžší, než vy. Chci vám ukázat, že do problémů se můžete dostat i s těmi nejlepšími úmysly. A na konci příběhu se možná dozvíte, proč jsem jezdil a někdy i spal s Katanou 😉.

Pozn.: Když zapátráte v paměti, tak kvůli kauze „Beretta“ byl rozpuštěn Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) vedený Robertem Šlachtou.

Psal se rok 2008…

V roce 2008 jsem s kolegy založil akciovou společnost se základním kapitálem 30 mil. Kč. Předmětem naší činnosti bylo projektování, výroba, výstavba, dodávky a servis pasivních domů. Měli jsme řadu unikátních řešení – první stavební systém pro pasivní domy, několik patentů, užitných a průmyslových vzorů, prodejní nástroj (tzv. konfigurátor domu) atd. Po 6 letech rychlého růstu se naše společnost zalíbila konkurenci, ta se spojila se společností, která nám způsobila škodu 40 miliónů korun a nechtěla ji uhradit. Řešení? Najali si na nás dnes již bývalého policistu a ten ovlivnil řadu státních úředníků. O kauze „Beretta“ si můžete přečíst z veřejných zdrojů. Nás teď zajímá krizová situace, do které jsme se během několika měsíců a bez vlastního zavinění dostali.

Krize v běžném režimu – oddělte řízení běžného chodu vaší společnosti od řešení krize

V průběhu let 2014-2015 jsme museli čelit vážným problémům. Náš dodavatel odmítl řešit opakované reklamace. Najali jsme soudní znalce, ti navštívili všechny domy, na které byl systém dodavatele použit a konstatování bylo zásadní: Všechno se musí opravit a škoda bude 40 miliónů korun.

Ihned nám došlo, že společnost takové prostředky není schopna vygenerovat a zároveň se naši akcionáři odmítli na škodě finančně podílet. Najali jsme proto specializovanou právní kancelář, která nám definovala, co je v takovém případě péče řádného hospodáře, tedy nás jakožto statutárních zástupců.

Rada III: Pokud se vyskytne problém, který by mohl ohrozit v některém krizovém scénáři chod podniku, to znamená, že by mohlo dojít na hrozící úpadek či úpadek samotný, tak si na právní analýzu najměte ideálně právní kancelář zvláštního insolvenčního správce (nebo BL4U s.r.o. a my je přivedeme s sebou 😊). Ona totiž péče řádného hospodáře podle insolvenčního zákona může vypadat „trochu“ jinak, než jste zvyklí. A to včetně vaší trestní odpovědnosti. Tak si opravdu dejte pozor.

Jak jsme tedy postupovali? Vypracovali jsme  několik krizových scénářů. Zjednodušeně se jednalo o následující postup:

  • provést účinnou sanační opravu, která by zastavila nebo přibrzdila vznik škod (nejednalo se o finální vyřešení problému, ale pouze o jeho posunutí v čase),
  • zajistit podklady pro úspěšné „vymožení“ škod po našem dodavateli,
  • udržet díky aktivnímu marketingu „dobré jméno“ a zajistit dostatek zakázek pro zajištění běžného chodu podniku,
  • mobilizovat pracovníky k vysokému pracovnímu nasazení a udržení pozitivní energie,
  • zajistit profinancování nákladů souvisejících jak se zajištěním sanačních oprav, tak vymožením škod.

Na centrále společnosti nám do startu krizového managementu pracovalo cca 20 – 25 pracovníků a dalších 60 – 100 na stavbách. Po spuštění krizového managementu jsme změnili organizační strukturu, protože jsme museli vytvořit reklamační tým, tj. 3 lidi do kanceláře a 16 lidí do terénu. Vedle toho pracovala na kauze právní kancelář, 6 soudních znalců, dvě akreditované zkušebny a já jsem nad rámec běžného chodu společnosti musel začít řídit ještě tento krizový tým.

Rozdělili jsme firmu na dvě části. Jednu, která řešila projekty „dopředu“, tzn. pokračování podniku a zajišťovala běžný chod společnosti a druhou, která řešila krizi – reklamace a témata s tím související. Pokud bychom to neudělali, pak by se to celé zhroutilo jako domeček z karet. Neřešili bychom ani nové zakázky, ani bychom neprovedli sanaci všech domů.

Rada IV: Je-li to možné, doporučuji „odříznout“ běžný chod podniku od „místa, kde hoří“. Dobře zvažte, zda budete v roli kapitána řídit běžný chod společnosti a k tomu si přidáte krizové řízení, nebo řešením již lokalizované krize pověříte někoho jiného. Z vlastní zkušenosti doporučuji: Neseďte na dvou židlích! Můžete se zhroutit a málem se mi to stalo. Jak jsem se tomu vyhnul, zjistíte na konci článku.

Schopnost přiznat si úpadek své společnosti je klíčem ke zbavení se strachu

Odkloním se od příběhu. Když zjistíte úpadek, je nutné si uvědomit, že má několik rovin. Předně má rovinu právní definovanou Insolvenčním zákonem. Ta má celou řadu souvislostí, které vás, coby statutárního zástupce, jednoznačně instruují v tom, jak máte postupovat. A pokud to nedodržujete, tak definuje jednoznačné sankce vč. trestně-právních důsledků.

Já bych se rád zmínil o další rovině a ta je psychologická. Důležité je, abyste věděli, co je a jak insolvence vůbec funguje a s jakými důsledky. Zničte v sobě tabu! Strach má člověk z neznámého. U insolvence rozhodně. Když se necháte „vyškolit“, máte napůl vyhráno.

Řekněme, že už to víte. Pak je důležité přiznat si: „Tenhle business jsem prohrál, společnost už není moje nebo současných vlastníků, ale patří věřitelům a pro ně a v jejich zájmu musím nyní pracovat“. Dokud si tuto pravdu nepřiznáte, jste v pasti. Ponechám nyní stranou, že bohužel ani většina věřitelů toto nechápe, a proto se na vás bude velmi zlobit. To je váš problém s nezvládnutím krizové komunikace.

Pokud si toto přiznáte, můžete celou věc uchopit tak, že společnost povedete buď sám nebo prostřednictvím najetého krizového manažera se zkušenostmi s insolvenčními procesy. A pokud všechno dopadne v souladu se zákonem a s co nejmenšími škodami, vypětím, stresem a co nejrychleji, můžeme toto definovat jako úspěch. Protože řízený bankrot je 1000x lepší než živelný bankrot. U živelného bankrotu vám jako statutárnímu zástupci hrozí celá řada rizik, která jsem naznačil výše.

Rada V: Přiznejte si bankrot a zničte v sobě strach. Získejte znalosti a zkušenosti někoho dalšího, ideální je, jít se zeptat „kováře“ a ne „kovaříčka“. Pamatujte si: Společnost musí být řízená i v rámci insolvenčních procesů. Pokud na to rezignujte, způsobíte škodu. Musíte se stát krizovým manažerem nebo si jej najmout.

Jak na úspěšný bankrot nebo insolvenci?

Ne, nebojte, nejsem magor. Věřte mi, ač vám to teď může přijít těžko pochopitelné. Zbankrotovat, tedy dát firmu do insolvence, nemusí být úplný neúspěch. Ano, přišli jste o firmu. Stalo se. Ale pokud insolvencí projdete co nejrychleji a „čistě“, vaše společnost nebo případně váš podnik může přežít. Je řada případů, kdy o podnik v insolvenci projeví zájem investor, či lze najít investora pro reorganizaci. Ano, může se stát, že z toho z části nebo úplně „vypadnete“, ale pořád je to lepší, než živelný bankrot, kdy vás budou „honit“ po soudech věřitelé a policie a vy nebudete mít energii, čas, ani chuť jít dál.

Věřte mi, zažil jsem to. Zvládnout se to dá a dokonce se můžete i hodně naučit a využít to pro svůj další život. Nevzdávejte se, život insolvencí nekončí. Věřím, že i v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přijde doba, kdy úspěšný bankrot budou věřitelé oceňovat stejně, jako v USA, protože teprve při něm se ukáže charakter podnikatele.

Rada VI: Úspěšný bankrot je takový, který je řízený a vy jako fyzická osoba nepřijdete k újmě. Nemusíte skončit na roky u soudů a na policii. Úplný úspěch v insolvenci je to, když firma nebo alespoň váš podnik přežije svou „smrt“. I to lze. Za předpokladu, že se vaše společnost dostane co nejdříve do „nemocnice – ideálně na traumatologii“, ke specialistům. Věřte, že takové operace se mnohem raději účastní i zvláštní insolvenční správci. Ono dělat jenom hrobaře, často nebaví ani je samotné.

Co naše akciová společnost, kauza Beretta a spravedlnost?

Jak to bylo v našem příběhu s úpadkem? Dva roky jsme řešili jak reklamace od zákazníků, tak vymáhání škod po dodavateli. Jenže najatým lumpům stačilo uplácet, což vedlo k jednoduché situaci: Místo toho, abychom vymohli škody, nebo alespoň dosáhli trestního obvinění našeho dodavatele, což byla podmínka klíčového akcionáře k financování vzniklých škod, nikde se nic nepohnulo. PČR dokonce případ odložila. My jsme byli naštěstí připraveni na takový krizový scénář a ihned jsme začali s poradci řešit insolvenci.

A co náš podnik? Přežil a funguje dál, ale bohužel za něj nikdo nikomu nezaplatil. To je už ale pro PČR příliš složité. Když se jim nedaří pochopit, co je vzájemný zápočet pohledávek a závazků, těžko pochopí, že někdo někomu ukradl „podnik“. Ten přeci nemá „to IČO“.

Nakonec se přeci jenom zatýkalo a propouštělo ve státní správě, ale to naší společnosti, ani našim věřitelům moc nepomohlo. Boží mlýny asi někdy melou. Jenom je škoda, že někdy melou dost pozdě a ne ve všech souvislostech a sypat se z toho může někomu jinému…

Pozn.: Proč jsem jezdil a také spal s Katanou vám napíšu až někdy příště (Podle kolegyně bych se prý jen zbytečně chlubil, a to prý není můj styl. Asi má pravdu?).

Ten stres jsem přežil díky intenzivnímu sportu, kendó kata, otužování, koním a mé rodině.

Nevzdávejte to, myslete a konejte!

(SJ)

Ing. Stiva Jokeš
Investor, interim a krizový manažer (insolvence, reorganizace, konkurz), kouč, ekonomika, procesy, organizace, obchod a marketing, personalistika.