Insolvenční správce představuje procesní subjekt insolvenčního řízení. Pro dané řízení jej ustanovuje insolvenční soud. Správce se ustanovuje ze seznamu ins. správců, který vede Ministerstvo spravedlnosti. Pro zajímavost, existují dvě varianty seznamu, kde se u insolvenčních správců rozlišuje běžné a zvláštní povolení. Insolvenční správce při výkonu své funkce musí postupovat svědomitě a s odbornou péčí, jeho činnost je během insolvenčního řízení kontrolována insolvenčním soudem a výborem věřitelů. Je-li úpadek dlužníka řešen konkursem, správce disponuje majetkovou podstatou dlužníka. Může provozovat dlužníkův závod, pokud je dlužník podnikatelem. Pokud je úpadek řešen reorganizací (v příp. podnikatele) nebo oddlužením (nepodnikající FO), má insolvenční správce roli dozorovou. Základním cílem činností insolvenčního správce je dosáhnout co nejvyššího uspokojení věřitelů. A to hospodárně a rychle. Insolvenčnímu správci náleží odměna, ta je společně s výdaji související s činnostmi v daném ins. řízení pohledávkou za majetkovou podstatou.

Podle českého insolvenčního zákona musí soud jmenovat insolvenčního správce se zvláštním povolením v následujících případech:

  1. Pokud obchodní korporace zaměstnává alespoň 50 zaměstnanců a/nebo dosahuje ročního obratu nejméně 50 milionů Kč za poslední účetní období. Insolvenční správce se zvláštním povolením by měl mít odborné znalosti a zkušenosti v oblasti řízení a restrukturalizace obchodních korporací.
  2. V případech, kdy dlužník je finanční instituce, jako je banka, spořitelna, pojišťovna, penzijní fond, investiční společnost nebo správce investičního fondu. Insolvenční správce se zvláštním povolením by měl mít odborné znalosti a zkušenosti v oblasti finančního trhu a regulace finančních institucí.
  3. Další situace mohou zahrnovat dlužníky, kteří provozují činnosti ve veřejném zájmu, ve státním dohledu nebo ve zvláštních odvětvích, kde soud dospěje k závěru, že složitost nebo zvláštní povaha dlužníkova majetku či situace vyžadují jmenování insolvenčního správce se zvláštním povolením.

Rozdíl mezi insolvenčním správcem a insolvenčním správcem se zvláštním povolením podle českého práva spočívá v jejich kompetencích a povinnostech v průběhu insolvenčního řízení:

  1. Insolvenční správce: Nezávislá osoba jmenovaná soudem pro správu majetku dlužníka a zastupování dlužníka v průběhu insolvenčního řízení. Jejich úkolem je spravovat majetek dlužníka, zajišťovat prodej majetku a vyřizovat pohledávky věřitelů.
  2. Insolvenční správce se zvláštním povolením: Zvláštní forma insolvenčního správce, která má navíc oprávnění k provádění určitých činností mimo rozsah běžného insolvenčního správce. Je jmenován soudem v případech, kdy to vyžaduje složitost nebo zvláštní povaha dlužníkova majetku, situace nebo odvětví, ve kterém dlužník působí.