„V tomto světě není nic jistého – kromě smrti a daní.“

Možná je čas na změnu tohoto citátu. Tento citát, připisovaný Benjaminu Franklinovi, obecně jistě platí. Nemyslím si však, že bude platit beze změny i v následujících letech. Asi nebudu sám, kdo změny v daních očekává, protože se na toto téma začíná v podnikatelské komunitě stále více mluvit a mezi politiky se o tom také začíná šeptat Důvodem je pochopitelně nejen výše našeho státního dluhu, ale hlavně rychlost jeho růstu. Proč je výše dluhu tam, kde je, proč roste tak rychle, jestli je důvodem Covid pandemie nebo činnost naší politické reprezentace již před pandemií, ponechme nyní stranou. Spokojme se s konstatováním, že to takto nemůže pokračovat a že je s tím nutné něco dělat.

Co tedy s tím?

Snížení jakéhokoli dluhu, státní dluh nevyjímaje, lze v zásadě dosáhnout následujícími opatřeními:

  1. Prodejem majetku ve vlastnictví subjektu, zde státu
  2. Snížením výdajů
  3. Zvýšením příjmů, v případě státu zvýšením daní

Které opatření zvolit? Záleží samozřejmě na situaci, ale nejlépe všechna. Pokud si zvolíme jen jedno opatření, musí být pochopitelně změna velice razantní, aby přinesla požadovaný efekt. To platí pro každý subjekt, člověka, rodinu, podnik i stát.

První věcí, které nerozumím, je dosavadní absence jakýchkoli zmínek o prvním bodu. Jistě lze namítnout, že tržní cena majetku ve vlastnictví státu je v porovnání s výší státního dluhu poměrně malá. Přesto by se tato debata měla vést a rozhodně by položka „Odhad výnosů z prodeje majetku“ neměla v úvahách o snížení státního dluhu chybět úplně.

Co mě však naprosto fascinuje, je dosud zcela chybějící debata na téma snížení výdajů státu. Zaznamenal jsem opatrné zmínky o zmrazení platů, dosud nevím ani o tom, koho by se toto opatření týkalo a na jak dlouho by platilo. Debata o snížení platů dosud ani nezačala, takže zde také nejsou informace, od kdy, o kolik, na jak dlouho a koho by se to týkalo. To samé lze říci o systémových – myšleno legislativních – změnách, které by umožnily snížení počtu státních úředníků. Na možnost zmrazení nebo snížení důchodů a různých sociálních dávek snad asi nikdo nemyslí, je přece před volbami…. Nebo možná myslí, ale mlčí, protože je nechce prohrát.

Z výše uvedeného podle mě plyne, že se většina objemu peněz nutná na stabilizaci a snad i snížení státního dluhu bude muset generovat z daní. A opětsinejsem vědom, že by zde panovala nějaká shoda napříč politickým spektrem, ze které by se dalo odvodit, kam se budeme ubírat.

Dost bylo teorie, co na to pravděpodobný premiér?

Pokud se podíváme na poslední průzkumy veřejného mínění, tak favorizují jako stranu s nejvyšším volebním ziskem Piráty. S jejich lídrem panem Bartošem pak počítají jako s budoucím premiérem. Předpokládejme proto, že budou mít vliv na výslednou podobu zdanění po vyhraných parlamentních volbách na podzim 2021.  Ivan Bartoš v rozhovoru pro deník E15 nastínil svoje představy ohledně daní.

Jeho názory se dají shrnout následovně:

  1. Nesouhlasí se zrušením superhrubé mzdy a nastavením 15procentní daně, ale nechce toto nastavení měnit nejméně 2 roky. Kdy, jak a zda vůbec ke změně dojde, nezmínil.
  2. Nechce sahat na platy státních zaměstnanců, zejména ne učitelů
  3. Soustředil by se na odhalování nelegální optimalizace daní či převodních cen – transfer pricingu
  4. Chtěl by debatovat například o tom, zda příjmy z určitých kapitálových operací mají mít nulovou daň
  5. Uvažuje nad vyšším zdanění těžby nerostných surovin
  6. Uvažuje nad vyšším zdaněním komerčních nemovitostí
  7. Otevře debatu o digitální dani. Navrhne sazbu 3 až 5 procent
  8. Chce řešit otázku daňových rájů
  9. Prosazuje vyšší slevu na dani z příjmů na poplatníka

Můj názor na jednotlivé kroky je následující:

  1. Zrušení superhrubé mzdy – Zde jsem na vážkách, že to tak nechají, po 2 letech bych očekával pohyb směrem vzhůru, hlavně u vyšších příjmových skupin. Na druhou stranu je to jednoduše viditelné a pochopitelné pro každého voliče….
  2. Platy státních zaměstnanců – Celkem jasná odpověď, nic se snižovat nebude, o zmražení ani slovo. Je spousta voličů.
  3. Transferpricing – Je to jen deklaratorní prohlášení, jak to udělat, neřekl. Podniky, která cítí riziko v oblasti převodních cen, mají většinou profesionálně zpracovanou dokumentaci a prokázání, že je něco špatně a případný doměrek daně je neodhadnutelný a navíc jednorázový
  4. Zdanění kapitálových operací. Naprostý nesmysl. Podniky budou danit v daňových rájích a efekt bude nulový
  5. Zdanění těžby nerostných surovin. Pokud se to podaří prosadit, povede to, jako vždy, ke zvýšení ceny dané komodity
  6. Zdanění komerčních nemovitostí. Diskutabilní, předpokládejme, že dojde k poklesu obsazenosti v komerčních nemovitostech a s tím k poklesu výnosů z nájemného, pronajímatelé se mohou snadno ocitnout ve ztrátě a nebudou platit žádnou nebo velice nízkou daň z příjmů.
  7. Digitální daň. Jediný konkrétnější návrh, jestli se jej podaří schválit je jiná věc
  8. Daňové ráje: Opět nic neříkající obecné prohlášení
  9. Sleva na dani. Opatření snižující příjmy do státního rozpočtu, tj. proti snaze o snížení státního dluhu

A co nám z toho všeho tedy zřejmě plyne?

O úsporách nepadlo ani slovo, o prodejích majetku také ne, takže lze předpokládat, že téměř všechny prostředky na sanaci státního dluhu budou muset pocházet ze zvýšení zdanění. Vzhledem k faktu, že nic z výše uvedených daňových změn není schváleno a jakékoli změny se budou schvalovat až po volbách , tedy hlavně v roce 2022, lze jejich dopad očekávat až v roce 2023. Pro roky 2021 a 2022 se zřejmě nedá očekávat radikální změna ve výši, resp. tempu růstu státního dluhu, o to vyšší pak bude muset být výběr daní v letech 2023 a dále, aby se mohl stávající trend zvrátit. Představy o daních dosud prezentované lídrem Pirátů panem Bartošem mi připadají obecné, diskutabilní, nekonkrétní, nedomýšlející důsledky, bez propočtů, zkrátka k ničemu. Nemyslím si, že by jím představená opatření stačila na výběr částek, které budou třeba. Je samozřejmě možné, že Piráti nechtějí nyní prozrazovat podrobnosti, a ještě přijdou s něčím konkrétnějším. Já si však myslím, že v průběhu roku 2022 zjistí, že jejich návrhy není možné prosadit a / nebo nejsou funkční. Čím později to zjistí, tím více budou tíhnout k jednodušším řešením se snadnějším výběrem a tím vyšší bude nutné navýšení daní. Nejistota v oblasti zdanění poroste.

Proto si myslím, že dojde jak k navýšení všech sazeb DPH, tak k přesunům zboží a služeb ze skupiny podléhající snížené sazbě do skupiny se základní sazbou. Očekával bych také růst všech spotřebních daní a stejně tak daní majetkových. Myslím si, že zde budou snahy o zavedení nových daní, viz digitální daň, a nedivil bych se, kdyby se začalo mluvit o dani z robotů. Nemyslím si, že by byly nějaké výrazné snahy o plošné a výrazné zvýšení sazby daně z příjmů fyzických a právnických osob, budou to spíše malé úpravy namířeny na ty „bohaté a úspěšné“. On však tento koktejl bude stačit, dopadne na každého spotřebitele. Zvýšením cen a snížením disponibilního příjmu. Možná by pro podniky stálo za úvahu zahrnout tuto skutečnost  do úvah o rychlosti oživení a do střednědobých plánů, kterému může chybět to základní a nezbytné – bohatý a optimistický spotřebitel.

A nakonec něco optimistického

Možná bychom měli uvažovat o následující úpravě úvodního citátu:

„V tomto světě není nic jistého – kromě smrti a rychle a výrazně rostoucích daní.“