Negativní emoce, čekání na zázrak, syndrom Dallasu a covid. Jak dostat firmu z problémů?

Rozhodující faktory úspěchu investice do problémových aktiv nejsou v principu tolik odlišné od ostatních investic, distressová aktiva jsou pouze věrna svému názvu. Jsou často spojena s vyšším množstvím stresu a negativních emocí. Rozhodující ale je, jako u ostatních investic či firem, zda existuje perspektivní a funkční produkt, včetně toho, kdo firmu dosud řídí a jaký kolem sebe má tým, protože bez klíčových osob se znalostmi oboru nemůže firma pokračovat.

Nejen české businessové školství podceňuje přípravu manažerů na problémové situace. I naše zkušenosti jsou ale přímým důkazem, že na trhu expertiza k řešení existuje.

Bohužel osm z deseti firem přijde za investorem, respektive za krizovým manažerem, prostě za někým, kdo je schopen jim pomoci vyřešit problém, příliš pozdě. Stále čekají na zázrak, a v nejhorším případě věří, že pravděpodobnost zázraku zvýší tím, že do firmy napumpují ještě více peněz. Zázraky se sice občas dějí, ale jsou naprosto nezávislé na finanční injekci. Firma spíš dál míří do ještě většího distressu. V podniku se například hádají akcionáři, může se stát, že nevyplácejí zaměstnancům mzdy, dochází k nuceným odchodům. My provádíme potřebné analýzy, vyhodnocujeme možná východiska, pomáháme s krizovým řízením a aktivně se zapojujeme do řízení investic. Tento takzvaný hands-on přístup považuji za nutnost, naše práce nezůstává jen u finanční injekce. Samozřejmě naše zásahy ve zjitřené situaci mohou působit nelibost, jsou však nutné k tomu, aby se nám podařilo firmu zachránit. Jedním z klíčových faktorů úspěchu pro distressový projekt je čas. Časový tlak spojený s distressem ale omezuje i klasické procesní postupy. Je nutné jednat rychle. Vysoká míra důvěry mezi všemi stranami projektu včetně bankovních institucí je nezbytná.

Hlavní příčinou toho, že se firma potácí v problémech, nebývá vždy nedostatek finančních zdrojů. Po třiceti letech svobodného podnikání se právě nyní hodně otců zakladatelů a matek zakladatelek rozhoduje komu a jak předat vybudovanou společnost. Člověk před nimi musí smeknout, jak třicet let od revoluce situaci zvládli a firmu postavili na nohy. Teď je ale čeká její předávání a právě v souvislosti s generační změnou se mezi středně velkými a většími firmami rekrutují distressové projekty. Říkám tomu syndrom Dallasu. Předávání firmy například z otce na syna se nemusí jevit jako úplně dobré čtení situace. Toho, co děti chtějí, na co mají kompetence a nadání. Právě nezvládnutá mezigenerační výměna, dědické spory nebo vlastnické půtky jsou často původcem krize.

Významné je proto také řešení právních otázek, kdy se náš tým v takovou chvíli chová jako “problem-solver”, který musí být flexibilní a umí reagovat rychle, často netradičně.

V současné době ovlivněné covidovou pandemií a při předpokladu nějakého budoucího nového normálu můžeme očekávat, že budou přibývat firmy dostávající se do problémových situací. Zároveň nemůže být covid omluvenkou pro nezvládnuté řízení či jiné problémy firmy dávno před ním. Každopádně budou do budoucna postiženy obory, které jsou závislé na shromažďování lidí, jako jsou školství, kultura, sport. Nejsou sice obří položkou HDP, ale generují živobytí pro disproporčně hodně lidí. Musíme počítat s tím, že na několik let bude oslabena masová turistika a cestovní ruch, v České republice zejména v Praze. Regiony mohou ze situace naopak profitovat, zřejmě se dočkáme rozšíření investic do lepších a vyšších turistických kapacit v krajích. Možná největší neznámou pro investora do nového normálu v Česku bude otázka tuzemského průmyslu. Podíl automotive se již na původní hodnoty bude vracet těžce, může jej však nahradit poptávka po specializovaných a úzce profilovaných službách. Unie se teď bude pravděpodobně snažit, a to i vládními pobídkami, navrátit část průmyslové výroby z Asie do Evropy. Kvůli zabezpečení dodávek možná bude Evropská unie tento transfer odhodlaná i dotovat.

Nejchmurnější stránkou nového normálu pro investory však bude významné posílení státní moci a nárůst regulací, hlavně pod rouškou zvyšování bezpečnosti. K tomuto boomu pro investora neviditelných nákladů a rizik přibudou možná i současné deficity státního rozpočtu. Kromě toho nebezpečí pro investora nepramení jen z investičního projektu. Investice je potřeba zajistit nejen proti ekonomickému poklesu a případným nezdarům samotného projektu, ale také proti inflaci. Ta byla dlouhá léta v tuzemsku téměř na nule, ale nyní se obnovila a po covidu se může ještě rozvinout. Evropská centrální banka se chválí za to, že se jí politikou levných peněz podařilo zvednout evropskou inflaci, jenže pro investora inflace zvyšuje ztrátu z nečinnosti, když peníze na účtu ztrácejí kupní sílu.

Ing. Tomáš Raška, MBA, LL.M.
zakladatel investiční skupiny Natland