Kdo je vládcem čipu?

Hodně lidí čeká na nový Playstation. Nejsou a nebudou, kde se to sakra seklo?

Může za to čip. V Ostravě už začali říkat: „ten čip je pěknej cip“.

I když nejste poloprofesionální hráč konzolových her, nedostatatek čipů vás prostě dohoní. Že ne?

Víte kolik potřebuje moderní auto čipů?  50 – 150 kusů je v každém autě. Motor, řazení, katalyzátor…
Uff, těch se tam tedy vejde. Asi nám všem i bez hlubší analýzy dojde, že nějaká forma čipů bude v zásadě ve všem, co se strká do zásuvky nebo má baterku – TV, telefon, vysavač… prostě jsou všude kolem nás… zní to děsivě? Nevadí mi, že si za chvíli sednu do auta a nikdy tam vlastně nebudu sám, protože tam bude parta 100 čipů vždycky se mnou, ale lehce mě děsí to, že když těch čipů bude málo, tak se ten náš komfortní „high end“ život začne trochu kousat…

Proč o tom mluvím v kontextu krizového managementu? U nás ve firmě řešíme krize úpadku, ale i krize růstu. Hodně lidí se mi ptalo a ptá: „Bože, jak může být někdo tak blbej, aby měl krizi, když mu to jde?“. Je do divný, ale je to tak. Když vám to jde až moc dobře a vaše věci potřebuje v zásadě každý, můžete se dostat na limit svých kapacit, a to jak výrobních, tak materiálových. Chcete vyrobit víc, ale ono to nejde.

Jsem dalek být odborníkem na globální technologie a vývoj, ale dovolím si laickou glosu.

Na jedné straně je Amerika, která se většinou chová tak, že něco buď vyrábí sama nebo chce mít kontrolu nad tím, kdo to vyrábí. Pak je nějaká Čína, kde se vyrábí všechno, takže potřebuje ohromné množství všech komponentů, aby to všechno další mohla vyrábět. A pak je tady nějaký malý Taiwan a tam se vyrábí 84% všech polovodičů. To nezní moc jako stabilní prostředí pro něco tak zásadního a pro celý svět nepostradatelného jako jsou čipy.

Celý problém je s nadsázkou ještě vtipnější. Můžete investovat miliardy dolarů do nových výrobních závodů na čipy, což se také na Taiwanu děje, ale ani s teoreticky nekonečným množstvím peněz to nejde postavit za týden, ani za měsíc, ale ani za rok. No a ten fór, který komplikace s čipovou bramboračkou y umocňuje minimálně na druhou, je ten, že zase někdo úplně jiný, tuším nějaká holandská firma, vyrábí mašiny, které potřebujete do čipové fabriky, protože bez těch mašin se totiž žádný čip vyrobit nedá. A ta firma, která vyrábí tyhle unikátní mašiny, je zase v zásadě jen jedna na světě a bere už teď zakázky, které splní až v roce 2024…

To je celkem pěkná krize růstu, dalo by se říct. Nějak podobně to může být asi s technickým textilem pro roušky, respirátory a další produkty, které nikdo moc nepotřeboval do konce roku 2019, ale jejichž poptávka vyletěla k nebesům a možná ještě výš.

Co z toho plyne? Asi nikdo nestaví business plán na to, že vám meziročně vyskočí firma o plus 1.000 %, výrobní kapacita není nafukovací a proces násobného zvýšení výrobních kapacit  má své minimálně fyzikální limity  tím myslím zejména faktor prostoru a času. Buďte úspěšní, mějte smělé plány, ale když pro váš produkt potřebujete něco ( materiál, součástku či stroj), bez čeho to nepojede, spokojte se raději s meziročním růstem třeba „jen“ 100% a zkuste to opakovat každý rok po sobě až do alelujá. To by mohlo stačit.

 

Miroslav Veselý, MBA
Mirek je partnerem zodpovědným za obchod a marketing BL4U s.r.o. Následně získával zkušenosti v krizovém řízení projektů skrze různé obory pro privátní investory, řídil několik úspěšných start up projektů například v oblasti zdravotnictví a FMCG. V rámci své kariéry zastával pozice CSO, CMO, CEO, člen představenstva a jednatel.